Boží muka v křoví

Dlouho mi trvalo, než jsem si tohoto kamenného kříže vlastně všimla. Přitom stojí pár metrů od křižovatky silnice a cesty k rybníku, nedaleko zemědělského družstva. Stojí tu v těsném semknutí s rozrostlou Forsithií a mohutnou Thují. Semknutí je natolik těsné, že pokud je Forsithia olistěná, kříž téměř nezahlédnete. A i pak, když listy schodí, zdá se, že je kříž prázdný. Ale žádné zmrtvýchvstání! To jen Krista pohltily větévky Thuje.

Těžko nám dnes někdo přiblíží, co pro naše předchůdce tyto hmotné symboly znamenaly, jakou úlohu v jejich všednodenním životě nesly, a co v jejich myslích oživovaly. Ale i přesto, že tyto drobné stavby pozbyly svoji původní funkci, těžko jim upřít schopnost oslovovat a tím i právo na existenci (i když by mělo pramenit jen z naší úcty k minulých generacím, máme-li ji). Jsou tak samozřejmé v krajině, ale občas se člověka dotknou právě svojí opuštěností a pamětí, která nás přesahuje.