Veřejný prostor

Ochrana a tvorba krajiny

Ochranu krajiny chápeme jako nezbytnou nutnost vyvstávající ze stále se zvyšujícího civilizačního tlaku (expanze sídel, vzrůstající spotřeba zdrojů) a také z nezbytnosti zachování určité stability a kvality krajiny pro existenci obyvatel samotných.

Jakkoliv se zdá být krajina v našem okolí přirozenou a samozřejmou, ve skutečnosti je značně složitá a její podoba je silně ovlivněná lidskou činností (spíše řekněme: je na lidské činnosti závislá). K tomu, abychom využívali krajinu trvale udržitelným způsobem a vyhnuli se tak kritickým situacím, je nezbytné dobře rozumět přirozeným vztahům a zákonitostem fungujícím v jejích ekosystémech, nárokům ostatních organismů na podmínky prostředí a naučit se tyto vztahy respektovat a využívat při péči o ni. Ve Středočeském kraji je navíc krajina vzhledem k dlouho trvajícímu intenzivnímu osídlení vystavena zvýšenému civilizačnímu tlaku (doprava, stavby, těžba dřeva, znečištění, turismus...). Tento tlak se projevuje především zhoršením zdravotního stavu ekosystémů a po sléze úbytkem oživených ploch. Jen s vynaložením značných nákladů jsou tyto újmy vyrovnávány. To je však stav nežádoucí, neboť je finančně nákladný a krajina je také málo stabilní, málo odolná vůči nenadálým událostem - např. povodním.

Ekonomicky, ekologicky a společensky žádoucím stavem je naopak dosažení zdravého, stabilního a rozmanitého prostředí, které vyžaduje minimální hospodářské zásahy a je schopné relativně samostatné existence. Takto uvažovaná krajina má navíc větší schopnost plnit tzv. mimoprodukční funkce, resp. služby člověku, než krajina pracně a nákladně přetvářená. Jedná se především o funkci půdoochrannou, klimatickou, ochranu vodních zdrojů, ale také estetickou, rekreační, nebo dokonce terapeutickou a řadu dalších. Všechny tyto funkce nabývají v poslední době na významu.

Tvorba krajiny zahrnuje široké spektrum lidských činností. Zpravidla máme na mysli technicko-stavební zásahy (protierozní, revitalizace říčních koryt, rekultivaci lomů). V případě ochrany krajiny myslíme často konzervační a legislativní principy. V užším smyslu těchto pojmů však tkví fakt, že prakticky jakýkoliv zásah do krajiny (krajinné struktury) může být krajinotvorný.

Úspěšné krajinotvorné zásahy mají tyto předpoklady:

• přednost mají vždy přirozené mechanismy obnovy před technickými, ty by měly přirozenou obnovu usměrňovat a doplňovat, nikoliv omezovat

• stavební (revitalizační) projekty musí vycházet z přirozených dispozic místa, respektovat přírodní, historická a kulturní specifika

• přednostní využití ve stavbách mají přírodní a přírodě blízké materiály

• staví se přednostně z místních zdrojů materiálů

• pracovní zakázky přednostně provádí místní lidé a firmy

• veškeré informace jsou veřejně přístupné, zejména účel a výsledná podoba

• zásahu předchází seznámení místí komunity s problematikou

• do projektu se v maximální možné míře zapojí místní obyvatelé

• projekt je využit pro vzdělávání a osvětu, základní údaje jsou viditelně umístěné v blízkosti díla, vhodná je fotodokumentace průběhu

• přednost mají vždy jednoduchá, přírodě blízká řešení

Zvláštní místo v problematice krajiny zaujímají tzv. komplexní pozemkové úpravy (KPÚ). Výsledky pozemkových úprav slouží jako závazný podklad pro územní plánování.