Cestou na Větrák

Dřžím-li se zprvu stezky Sidonie Nádherné, potkám cestou dvě studánky. Jednu hned "za humny" a druhou v lese při stoupání. Ta první, pokud vím, ani v silných mrazech nazamrzá. Z druhé se občas vytratí voda, ale za čas se zas vrací. Jsou trochu opomíjené a tiché. Občas přemýšlím, co asi všechno pamatují. Mám je v úctě. Voda je přece vzácná. Kolik jí tu bývalo dřív (a co asi kdysi dokázala horní studánka) prozrazují starobylé mohutné pokroucené vrby po pravé straně cesty. Stojí tu v "dramatických pózách", okolní les na sebe nedokáže strhnout pozornost. Působí vůči nim co by mladý hejsek. (Ale rostou v něm v létě lesní jahody a maliny). Jakmile mě z něj cesta vyvede, většinou neodolám a vydám se po louce směrem ke zdi zámeckého parku. Až k ní ale nedojdu. Z pod větví javoru (toho, který na podzim oproti ostatním stromům mívá zářivě žlutou barvu) je výhled na Janovice a do kraje.