Zeleň v krajině

 Jak dění kolem nás často nasvědčuje, v myslích mnoha lidí přežíva pocit, že stromy, potažmo zeleň jsou samozřejmostí, o kterou nejenže není potřeba se starat (nebo je to dokonce nadbytečným romantismem), ale jsou snad mnohdy zbytečností ba komplikací. Vidět však ve stromech pouze zdroj dřevní hmoty, je značně omezený, o další významy ochuzený a krátkozraký pohled. Zeleň ve volné krajině i uvnitř obcí plní mnoho funkcí a je potřeba je před každým rozhodnutím o pokácení dobře zvážit.

Dřeviny zpevňují půdu proti erozi (a to je významné nejen na březích toků a hrázích), zadržují vodu v krajině, produkují kyslík a ovlivňují příznivě místní mikroklima. Působí podstatně jako větrolamy, snižují prašnost (a tím obsah škodlivých látek v ovzduší), v neposlední řadě také významně pozitivně ovlivňují hladinu hluku. To si uvědomujeme zejména u zeleně v městech a obcích a alejí vysázených podél silnic (žel někdy až zpětně...). Stromy a křoviny dávají stín a slouží jako nenahraditelné útočiště pro ptáky a zvířata. Nepopiratelná je jejich krajinotvorná funkce. A nakonec také estetická hodnota , neboť právě z toho, zda v nás něco vyvolává příjemné nebo nepříjemné pocity, se rodí náš vztah k okolí.

Rozptýlená zeleň, ať už přirozeně se vyskytující nebo vysázená člověkem tedy plní v krajině celou řadu důležitých funkcí, avšak zcela mimořádnou úlohu zaujímá z pohledu stability území. Počínaje jejími protierozními účinky, retenčními vlastnostmi nebo podporou biodiverzity a klimatickou či estetickou funkcí konče. Jsou od ní odvislé i mnohé další funkce (služby) krajiny, přičemž zvláštní místo zaujímá vztah k vodnímu režimu území.

Z historického hlediska vznikala zeleň trojím způsobem:

• Ústupem lesů rozptýlená zeleň je tedy pozůstatkem původních lesních společenstev.

• Šířením lesních dřevin mimo lesní porosty: přirozený nálet.

• Vědomé šíření dřevin člověkem: výsadba či výsev.

Z hlediska prostorového uspořádání bývá rozlišována:

• Bodová vegetace - 1 až 3 stromy/ keře při sobě bez vzájemného zápoje, bez zřetelného vnitřního prostředí a okrajového (ekotonového) efektu.

  
  

• Liniová vegetace - jedno či víceřadý pás vegetace, jehož šířka je maximálně 30 % délky. V rámci liniové vegetace rozeznáváme stromořadí (jeden pás dřevin), pás (2 až 3 řady dřevin s šířkou korun 5-10 m), pruh (víceřadová výsadba, nebo přirozeně vzniklé společenstvo dřevin s šířkou korun 10 – 30 m), živý plot (kompaktní tvarovaná výsadba křovin šířky 1 - 3 m a výšky do 2 m), živá stěna (kompaktní tvarovaná formace stromů šířky 3-5 m a výšky nad 2 m), větrolamy.

  

• Plošná vegetace - vzniká výsadbou nebo sukcesní cestou. Její plocha je minimálně 50 m².V rámci plošné vegetace rozeznáváme shluk (plocha 50 – 100 m²), remíz (plocha 100 – 500 m²), háj (plocha 500 - 0,2 ha).

  

Základní funkce rozptýlené zeleně

Ekologická - zázemí významného množství druhů rostlin a živočichů. Okraje těchto krajinných struktur mají vysokou druhovou rozmanitost (biodiverzitu) - ekotonový efekt. Rozptýlená zeleň zlepšuje a stabilizuje ekosystémy přetvořené zemědělskou činností s narušenou samořídící schopností. Dále pak rozptýlená zeleň poskytuje útulek užitečnému hmyzu, ptactvu, zvěři, kteří mohou přispívat v boji proti škůdcům.

Půdoochranná - prvek protierozní ochrany. Nejčastěji slouží k přerušení spádnice (meze, doprovodné porosty příkopů), zpevňuje břehy vodních toků (břehové porosty), či zmírňuje rychlost větru (větrolamy).

Vodohospodářská - pásy zeleně převádí povrchový odtok do půdy vsakováním. Retence – zadržování, vody v krajině. Zeleň zadržuje rovněž erodovanou půdu.

Klimatická - Ovlivnění teplotního režimu (ochlazování, vyrovnávání teplotních výkyvů). Díky zeleni je půdní povrch méně prohříván a zároveň chráněn proti vyzařování. Ovlivnění vlhkosti vzduchu (relativní vlhkost vzduchu o 5 - 10% vyšší než na plochách bez zeleně, ve večerních hodinách až o 20 %). Odpar vody (vzrostlý listnatý strom až 80 l vody denně. Listnáče vypaří více vody než jehličnany.

Ovlivnění proudění vzduchu - vhodně umístěná liniová zeleň zmírňuje proudění vzduchu až do vzdálenosti asi 20x výška porostu a cca 10x výška před nimi (větrolamy).

Hygienická
Produkce kyslíku - v běžných podmínkách zpracuje 100 m² listové plochy za 1h asi 100 miligramů CO₂ (stoletý buk s 800-900 tis. listy o celkové ploše asi 1600 m² spotřebuje 16 kg CO₂ tedy množství, které vydýchá 16 lidí).

Zachycování prachu - stromy jsou schopné zachycovat prašné částice až z 70% - keře až 50%. Výsadby je třeba umisťovat před objektem, který mají chránit.

Zachycování pesticidních látek

Filtrace pachů - dřeviny vylučují aromatické látky zmírňující obtížné pachy např. z velkochovů, skládek. Ochranné clony se zakládají proti směru větru před chráněnými objekty.

Baktericidní účinek - dřeviny zachycují prach, na kterém jsou navázány mikroorganismy a také vylučují látky jako silice, pryskyřice, fytoncidy, které zastavují množení a růst mikroorganismů.

Repelentní účinek - schopnost odpuzovat hmyz má střemcha hroznovitá, většina bříz, jalovce, topoly.

Snižování hlučnosti - pásy zeleně jsou schopny snižovat hluk o 10-12 dB. Zeleň o šířce 40-50 m pohltí 20-25 dB. Přirozeně tvarované koruny mají vyšší tlumivý účinek než stříhané, u kterých vzniká na přivrácené straně ke zdroji dozvuk.

Estetická - uspořádání prvků rozptýlené zeleně, jejich plošný podíl, velikosti, tvary, druhová skladba spoluvytváří typický krajinný ráz. Mohou tvořit i krajinné dominanty. Přerušuje jednotvárnost krajiny, doprovází cesty, vodní toky a zlepšuje vizuální stránku hospodářských stavení v krajině.

Rekreační – zvyšují rekreační potenciál krajiny. Jsou zdrojem stínu, estetiky, vůní aj.

Orientační - pomáhá živočichům i člověku orientovat se v krajině.

Organizační - prvky rozptýlené zeleně se používají k ohraničení pozemků, zviditelňují správní hranice (do pol. 18. století se používaly tzv. hraniční stromy jako oficiální správní znak).

Produkční - poskytování dřeva a plodů, produkce fytofarmak, medonosné dřeviny, lovná zvěř.

Sakrální a rituální - stromy často doprovází sakrální stavby (boží muka aj.). Rituální význam měly stromy především u Keltů (stromové kalendáře, druidi, posvátné háje....).

Historická - stromy byly někdy vysazovány v souvislosti s koncem války, vznikem republiky apod.

Funkce rozptýlené zeleně v krajině se navzájem překrývají. Působení je tedy polyfunkční.