Suburbanizace a tvorba krajiny
Proces suburbanizace znamená přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádra měst do jejich zázemí na předměstí. Zdrojem těchto aktivit zůstává jádro města, odkud tedy těchto aktivit ubývá, v důsledku čehož dochází ke stagnaci, nebo náhradě za aktivity jiné. Zpravidla bývá úbytek obyvatel v centru města v souvislosti s nárůstem komerčních aktivit – obytná funkce je nahrazena reprezentativními sídly obchodních a průmyslových společností. Suburbánní rozvoj jsou procesy, které probíhají souběžně se změnami v jádru měst (obcí). Nejčastěji se jedná o stavební a ekonomické aktivity, dále také aktivity společenské.
Bývají rozlišovány 2 druhy suburbanizace: rezidenční (obytná), která zahrnuje jak levné domy na velmi malých pozemcích, tak přepychové budovy izolované od souvislé zástavby a komerční (pracovní a obslužná). Komerčni suburbanizace bývá rozšířena zejména podél hlavních dopravních tahů. Většina nových areálů komerční výstavby je budována na místě původních polí tzv. „na zelené louce“ (greenfield). Typickými prvky, které se od počátku 90. let 20. století stěhují z měst do jejich zázemí, jsou logistické areály, hypermarkety a další obchody, částečně i výroba a zábava.
Suburbanizace se projevuje změnou jak fyzického, tak sociálního prostředí. Samotný proces suburbanizace nemusí být nutně negativní, ovšem z podstaty s sebou nese určitá rizika.
Negativní dopady suburbanizace v krajině
- místní pokles biodiverzity a úbytek přírodních hodnot na druhově cenných stanovištích
- nízká ekologická stabilita krajiny, zejména její postupující fragmentace a nedostatek krajinných prvků
- snížená retence vody v krajině
- plošné znečištění povrchových i podzemních vod a lokálních zdrojů pitné vody
- antropogenní poškození lesů a degradace lesních a zemědělských půd
- narušení funkčnosti drobných vodních toků a jejich zapojení do krajiny
- nekontrolované opouštění půdy
- ohrožení cenných stanovišť, vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů
Možné příčiny nežádoucího stavu
- nepříznivá věková struktura a odliv obyvatel v produktivním věku
- nedostatek pracovních příležitostí na venkově
- nízká úroveň informovanosti o přírodních a kulturních hodnotách venkova
- konflikt nevhodných rozvojových záměrů s požadavky na udržitelný rozvoj obcí a ochrany přírody a krajiny
- opožďování pořizování územně plánovací dokumentace
Pro posouzení udržitelnosti územního vývoje je klíčové posouzení její ekologické stability. K tomuto se využívá koeficient ekologické stability (KES), podle všeobecně příjímané metodiky Míchala (Míchal 1994):
KES = výměra ploch relativně stabilních / výměra ploch relativně nestabilních
stabilní: lesy, trvalé travní porosty, zahrady, sady, vinice, vod. plochy,
nestabilní: pole, chmelnice, urbanizované plochy
hodnocení:
KES < 0,1: území s max. narušením přír. struktur, nutné tech. zásahy
0,1
0,3
1,0
KES > 3,0: stabilní krajina s převahou přírodních a přírodě blízkých struktur
Vybrané druhy pozemků a koeficienty ekologické stability v jednotlivých krajích ČR k 31.12. 2008 (zdroj: ČSÚ)
Nejméně udržitelnou formou prostorového růstu měst je tzv. urban sprawl (urbánní znečištění). Tím je míněno nedostatečně regulované (případně neregulované) šíření zástavby v krajině (viz. též chaotická zástavba). Hnacím motorem takového rozvoje jsou snahy individuálních vlastníků pozemků nebo investorů o maximální zisk. Dopady pro společnost i krajinu jsou však natolik nákladné, že je nutno urban sprawl účinně potlačovat. Hlavní úlohu při tom mají kvalitní plánovací dokumenty a zodpovědnost samosprávy obcí a státní správy na poli územního rozvoje. Mezi negativní důsledky urban sprawl patří např. nepropojenost území, neexistence cest a chodníků, odlehlost pro poštovní doručovatele, svoz odpadu a odklízení sněhu, extrémní závislost na osobním automobilu.
Oproti tomu velmi pozitivně působí snahy o opětovné využití starých objektů (průmyslové areály, opuštěné budovy apod.) - tzv. brownfields (viz. Národní databáze brownfieldů na https://www.brownfieldy.cz/ ).
V české krajině nejsou obvyklá nová izolovaná sídla vzniklá suburbanizací na „zelené louce“. Tím se významně liší vývoj osídlení v České republice zejména od amerických měst, kde většina suburbánních sídel vznikla bez jakékoli návaznosti na starší osídlení. Česká společnost zatím na draze zaplacenou zahraniční zkušenost zničené krajiny příliš nedbá a tak hypermarkety v polích i satelitní městečka jsou pro mnohé stále lákavou vidinou.
Zvýšená spotřeba krajiny nesouvisí s nárůstem lidské populace, ale píše se změnou životního stylu a způsobem trávení volného času. Dokladem totoho tvrzení může být srovnání vývoje populace a zastavěného území v ČR, kde je tento trend jednoznačně patrný.
Vývoj počtu obyvatel v ČR během 20. století (zdroj: ČSÚ) Chcete se dozvědět více o tomto problému? Podívejte se sem.
